Ehm ehm...

16. května 2014 v 19:08 | Vojtěch

Takže... Patnáct dní jsem nic nenapsal. Omlouvám se.

Protože motto tohohle blogu je upřímnost, nebudu psát, že jsem "prostě neměl čas" nebo "strašně moc práce do školy" nebo "málo inspirace "... nebo "nefunkční internet" :D, protože to by byly zkrátka lži...

Jeden relativně logický důvod (v rámci možností) to ale asi má. Stala se mi totiž taková věc. Blog vznikl díky mému vnitřnímu přetlaku a potřebě sdílet své pocity. Člověk se tím jakoby vyčistí. Minulý víkend se nevhodně seběhly události a špatně nakombinovaly nálady v naší rodině. Dům přetékal vylitými emocemi a to mi nedělá dobře. Vlastně je mi z toho vyloženě špatně. Byl to děsivý a nesnesitelný moment. Já se zašil do malé místnosti k počítači a kreslil jsem si, ve snaze zůstat v klidu. Když tam pak ale vtrhla mamka, nevydržel jsem to a musel jsem zmizet. Přišel jeden z těch stavů, kdy najednou nechcete nikomu věnovat ani pohled, natož slovo, a cítíte naprostou nutnost být dlouho sami.

Ten den byla zima a pršelo. Já na sobě neměl ani tričko. Ale v tom zvláštním stavu jsem najednou prostě vyběhl do deště.

Asi je to má zvláštnost, ale zimu a déšť svým způsobem miluju.

Tak jsem byl sám. Na zahradě. V dešti.

Nic jsem nedělal, prostě jsem byl. Klepal jsem se zimou, ale cítil jsem se... harmonicky. Zanedlouho jsem měl úplně prázdnou hlavu. Stál jsem a hleděl někam do prázdna. Pak jsem se přemístil jinam a zase jsem stál a hleděl. A tak pořád dokola. Ztratil jsem pojem o čase. Máme velkou zahradu plnou různých zákoutí a s tunou různých kytek. Miluju ji.

Po nějaké době jsem udělal několik pokusů vrátit se domů, ale vždycky jsem si uvědomil, že se mi tam nechce. Čekal jsem, až to nebudu moci vydržet, ale pořád jsem mohl... Chtěl jsem.

Uplynula nějaká doba. Nevěděl jsem, jaká. Ale měl jsem pocit, že obloha trochu ztmavla. Konečně jsem se rozhodl vrátit. Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že uplynulo šest hodin. Konec příběhu.

A proč o tomhle píšu? Protože mám teorii, že mi ten prázdný stav ve slabší podobě až donedávna vydržel. Měl jsem introvertní období; nebylo co sdílet.

Přijímáte to jako omluvu? :)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chloe. chloe. | Web | 16. května 2014 v 19:19 | Reagovat

Tak takovéhle stavy, kdy se nechci na nikoho ani podívat, znám až moc dobře. Občas mě to i trochu děsí, ale už si celkem zvykám.

2 Cleo Cleo | Web | 16. května 2014 v 20:22 | Reagovat

Přijímáme. :D

3 Gally Gally | Web | 16. května 2014 v 23:41 | Reagovat

V takových stavech s plácám už od dubna a né a né z nich ven. Máš tedy velmi dobrou taktiku.

4 Avis Avis | Web | 18. května 2014 v 10:20 | Reagovat

Uf. Jako bych četla sama o sobě.

Sedíš si venku a kolem déšť, chlad a zima a to všechno si Tě bere atom po atomu, ale ač je to vlastně fyzicky nepříjemné a nepohodlné, člověk se cítí (tím) naprosto uklidněn, vyrovnán, navrácen k normálu, k harmonii.. takže zůstává, kde je. Jen se tak dívá a vnímá, jak kolem padá voda, jak se smráká a temnota se valí prostorem, jak utichají ptáci, jak se pomalinku vytrácí citlivost z mírně mrznoucích prstů... Ale člověku se nechce vstát a jít do tepla, jít 'domů', jít zpátky....
V tu chvíli je prostě přesně tam, kde má být, kde chce být, kde je v tom okamžiku doma....

Pěkný článek, četl se mi o to líp, že jsem se v něm viděla.. :)

5 fashionqueens fashionqueens | 18. května 2014 v 12:22 | Reagovat

Ahoj, chci se ti omluvit že tě otravuju ale je to pro mě důležité. Shaním pro kamarádku hlasy do této soutěže -> http://www.alza.sk/fotosoutez/foto-11224.htm?o=0 ... Kdybys byl/a tak laskavý a dal jí hlas. Do předu děkuji. (třeba tam sms-kod, neplatí se za to!)

6 Majkayela Majkayela | 18. května 2014 v 14:07 | Reagovat

Ahoj :) V úplném záhlaví blogu píšeš, že sem můžeme psát cokoliv. Naprosto absolutně cokoliv. Takže ti proto právě píšu, jaké mám z tohoto blogu a z tebe pocity.
Už delší dobu jsem já osobně nic nenapsala na svůj blog a tak trochu jsem se od tohohle světa distancovala. Čirou náhodou jsem se dneska podívala na hlavní stránku a všimla si tvého blogu. Trochu jsem si početla pár článků a jsem překvapena. Nejspíš mile překvapena :D. Doteď jsem zkrátka byla obklopena takovou surovou tváří všedního dne a současného světa a kluci mi připomínali spíš arogantní bytosti, ve kterých se nevyznám a kteří řeší pouze přízemní kraviny. No a teď najednou jsem se dostala na tvůj blog a k tomuto článku a tak nějak cítím k tobě strašné sympatie. Moc to nedokážu vysvětlit, ale je to spojení tvého stylu psaní, s tou písničkou a se vším kolem :D. Nevím, jestli se to dá pochopit z toho, co jsem právě napsala, ale zkrátka ti děkuju za to, že jsi mi připomněl, co už jsem skoro zapomněla. Ten pocit. :)
Bože, vážně to asi bude znít ujetě, ale psal jsi, že máme psát COKOLIV. Tak jsem se tím dopodrobna řídila :D

7 Harry Harry | Web | 18. května 2014 v 16:55 | Reagovat

Máš skvělý blog :).
Mám taky rád déšť :).

8 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 18. května 2014 v 22:48 | Reagovat

Máš hodně dobré postřehy a jsem ráda, že existují blogy kde to je vidět, je príma číst takovýhle blog.

9 S. S. | Web | 20. května 2014 v 20:22 | Reagovat

To teda asi fakt závidím, ten stav že si dokázal mať prázdnu mysel. Ja to nedokážem ani v najväčšom tichu v noci nie že v daždi ktorý by mi pripomínal rytmus nejakej pesničky, alebo pohľad na kvety ktorý by vo mne evokoval všeliaké pocity a myšlienky na to že by som také kvety možno od niekoho chcela dostať

10 Mousie Mousie | Web | 21. května 2014 v 9:50 | Reagovat

Déšť je jedna z úžasných věcí na světě. Opravdu pročistí hlavu, kdybych já takhle vyběhla ven, tak si budou všichni myslet, že jsem blázen :D .. ale je to dobrý nápad si jen tak někam jít sednou a vydejchat se .. bohužel bydlím ve městě a jak hledám tak stále nenacházím "Svoje" místo .. třeba jednou se objeví :) Jinak tvůj blog a články se mi opravdu líbí! Budu sem chodit častěji, jsem ráda za blog dne, který mi dá možnost najít právě takhle pěkné a dobré blogy :)

11 Cassie Cassie | Web | 21. května 2014 v 21:20 | Reagovat

Byť sama, v tichu, nemyslieť. To je najkrajší pocit, aký poznám. Samota je oslobodzujúca.

12 pisalekobecny pisalekobecny | E-mail | Web | 22. května 2014 v 0:07 | Reagovat

Ne, že bych vydržela tak dlouho, ale zima mě uklidňuje ať už je mi špatně fyzicky či psychicky. :) Ale nemyslet...no jsem holka, takže to asi nehrozí. :D

13 Vojtěch Vojtěch | E-mail | Web | 24. května 2014 v 20:33 | Reagovat

[1]: Ano, bývá to děsivé. Ale asi je to k tomu, aby člověk mohl normálně existovat občas prostě nutné.

[2]: Děkuji moc :D

[3]: No, rozhodně se mi osvědčila. Je pozoruhodné, jak je to intenzivní.

[4]: Je vidět, že víš o čem mluvím, protože jsi to popsala naprosto přesně. Mnohem přesněji než já.

[5]: Neotravuješ. Byl bych nerad, aby tu měl kdokoliv pocit, že čímkoliv otravuje.

[6]: ... Jestli ti nepřijdu ani arogantní, ani řešící kraviny, tak to jsem šťastný :D Víš, dost jsi mě potěšila. Nakopla. Cením si tvé přízně. A toho, že jsi to fakt napsala. Nezhnělo to ujetě, ale mile.

[7]: Děkuju Ti :) Zrovna prší. :D

[8]: Díky, to potěší.

[9]: To chápu, taky to znám. Asi to bude tak, že když toho chceš záměrně dosáhnout, má to opačný účinek. Asi to prostě musí přijít. A ono to jednou za čas, když už je toho moc, fakt přijde...

[10]: Někdy je potřeba přenést se přes to, že by Tě lidi mohli považovat za blázna... Teda já ve městě nebydlím, takže je to úplně něco jinýho, ale... :D A jestli se sem ještě někdy vrátíš, budu ti moc vděčný. Děkuji.

[11]: Je. A člověk by se za to neměl stydět, když je to potřeba, ostatní by to měli pochopit. Je to osvobozující.

[12]: To je pravda, na to jsem nepomyslel, že by to holky mohly mít jinak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.