Sebevědomí

24. května 2014 v 18:02 | Vojtěch
...je asi opravdu tak důležitá věc, jak často ze všech stran slýcháváme. Je potřeba ho mít. Pokud jste také introvertní, nenápadný a podceňující se typ člověka, může vám velmi výrazně pomoct. Ale podle mě je ještě důležitější mít sebevědomí pod kontrolou.

Nerozumím lidem, kteří ke všem výzvám a překážkám přistupují naprosto sebevědomě, jako by vyloženě vylučovali možnost, že mohou také neuspět. Člověk si tím vlastně lže. Pravé sebevědomí spočívá v tom, že se perfektně znáte. Víte přesně, co si můžete dovolit, co od sebe můžete čekat, v čem vynikáte a v čem jste nemožní; a nevěřím že jsou lidi, co dokáží všechno. Hodně lidí tak vystupuje, a ti nejcharismatičtější vás dokážou přesvědčit, že jsou opravdu dokonalí... Ale podle mě je to obelhávání sebe i druhých.

Ano, znám i lidi, kteří mají k "dokonalosti" (což je mimochodem v tomhle případě velice vágní pojem) řekněme "blíž než ti druzí" - zní to hrozně a není to pravda, protože dokonalí jsme všichni, ale jistě rozumíte, z jakého hlediska to beru.

Věřím, že už jste někoho takového potkali. Je okouzlující. Je krásný. Vždy ve všem uspěje, a když ne, zkusí to podruhé s třikrát větším nasazením, a bude to zkoušet tak dlouho, dokud to opravdu nevyjde. Nikdy se mu nestane trapas. S nikým nemá problém. Je optimista a nikdy se ničeho nebojí. A k tomu všemu je vždy za každou cenu skromný, tak moc, až se smysl skromnosti ztratí. Je těžké se do takového člověka nezamilovat nebo k němu nevzhlížet. Ale z vlastní zkušenosti vím, že když jej blíže poznáte, zjistíte, že všemi těmito supervlastnostmi vlastně zakrývá to, čím opravdu je.

Je obtížné být s takovýmhle člověkem ve vztahu, zvlášť když vy sami k němu v tomhle směru máte daleko. Můžete mít pocit, že vás vlastně vůbec na nic nepotřebuje. Protože mu nemáte s čím pomoct, všechno zvládne sám. Nikdy se vám nesvěří se svými problémy, protože (zdánlivě) žádné nemá. Když se s vámi baví, máte pocit, že jste pro něj přecejen snad i důležití, ale pak zjistíte, že se úplně stejně chová ke všem ostatním kolem vás. Celkem smutné.

Tak. :D Zkusím tedy zkráceně vyjádřit, co jsem se snažil naznačit: Je důležité být sebevědomý, ale ne na úkor lidskosti. Chybovat je lidské, potřebovat ostatní lidi je lidské, požádat o pomoc je lidské... ztrapnit se je lidské. Sebevědomí je krásná věc, ale buďme především lidští.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 24. května 2014 v 20:50 | Reagovat

Tak to je velmi velmi pěkný článek. Já nemám skoro žádné sebevědomí.

2 neweresth neweresth | Web | 24. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Myslím, že tvá úvaha má opravdu smysl a myšlenku. Zrovna já postrádám takovou nějakou dávku sebevědomí, a docela mě to mrzí, ale myslím si, že vždycky je nějaká šance jak jej pomalu získat. Nevzpomínám si, kdy jsem potkala takového člověka s tím sebevědomím, co píšeš, napadá mě spíš to sebestředné a "perfektní", jestli chápeš, co tím myslím. Jo, ale vzhlížet k někomu, to se mi celkem daří, a to mě dovádí k tomu, že i takové vzhlížení může dodat nějakou tu dávku sebevědomí, když má člověk chuť se třeba vyrovnat či napodobit danou osobu. Být někým lepším.

3 Mousie Mousie | Web | 24. května 2014 v 21:15 | Reagovat

Nikdo není dokonalý .. a jediný kdo se k tomu může blížit je nás vyvolený (přítel/přítelkyně) .. dle mého názoru .. vím, že moje sebevědomí je nízké a kritika sama k sobě dosti vysoká .. bohužel .. ale je to něco co mě nutí se zlepšova .. jak jsi psal, že každý známe někoho "skoro dokonalého" - kdo nikdy neudělá trapas atd .. neznám ani jednoho takového člověka. Přemýšlela jsem nad tím dlouho a nenapadá mě apsolutně nikdo :) Jinak pěkná úvaha ;)

4 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 25. května 2014 v 10:56 | Reagovat

nejlepší jsou ti, co jsou sečtělí, vzdělaní a mají větší přehled než ostatní, ale stejně zůstavají skromní. nemůžu říct, že bych s tebou ve všem souhlasila - zejména v tom popisu člověka, u kterého je těžké s ním chodit. není to tak u každého, nemá smysl zobecňovat poznatek o jednom člověku.

5 S. S. | Web | 25. května 2014 v 15:01 | Reagovat

Mám jedného spolužiaka, ktorý si o sebe doslova myslí že je dokonalý. Poznám ďaľšieho ktorý si to isté myslí o sebe a o svojej priateľke, dokonca si hovorí "boh" :D Mňa to tak neskutočne vie iritovať a hnevať až je to choré, ale to som čistá ja. Viem že to je všetko myslené zo srandy (z ich strany) ale ja by som sa kvôli tomu vedela s nimi aj pohádať :D

6 Lucka Lucka | 26. května 2014 v 22:43 | Reagovat

Máš úžasný blog. Moc se mi líbí tvé psaní a tvůj pohled na okolní svět. Já nemám skoro žádné sebevědomí. Může za to základní škola. Mí úžasní spolužáci se mi smáli, nadávali a ponižovali. Jen proto, že jsem nebyla jako oni. Nechodila v partách, četla knížky, nemalovala jsem se a bylo mi jedno, jak vypadám. Jsem na gymnáziu a snažím se zapomenout...

7 Infinity Infinity | Web | 29. května 2014 v 12:40 | Reagovat

Já si myslím, že každý člověk by měl mít nějaké sebevědomí a měl by zvolit zlatou střední cestu. Ne být přehnaně sebevědomý a naopak mi přijde jako zbytečnost si nevěřit vůbec.
Líbí se mi moc ta věta, kde píšeš, že je důležité být sebevědomý, ale ne na úkor lidskosti. To je opravdu tak výstižné! :-)

8 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 30. května 2014 v 21:47 | Reagovat

Já měla vždy se sebevědomím problémy. Když jsem byla malá, snižovalo mi ho okolí, a tak jsem nasadila poker face a (prý) jsem se ke každému chovala odmítavě, protože mi to působilo radost a zacelovalo mi to poškozenou "dušičku". Takže i to je možný následek příliš nízkého sebevědomí.
Přesně, jak píšeš - sebevědomí je určitě hlavně o tom, znát sama sebe a svoje silné, ale naopak i slabé stránky. Opět naprosto výstižný článek, děkuji za něj! :-)

[6]: I já jsem to tak měla. Nejsi sama. :-)

9 Gally Gally | Web | 30. května 2014 v 23:29 | Reagovat

Možná, že tohle slovo je tak mocné, že má osoba si ho nezaslouží a proto ho uložila někam pryč.
Ztratilo se, jenom holá lidskost mi snad ještě zůstala. Ano, ta věčně pošramocená, kterou se každý z nás bojí ukázat.

10 Misty. Misty. | Web | 31. května 2014 v 23:18 | Reagovat

Při čtvrtém odstavci jsem si vzpomněla na jistou osobu, do které jsem se nešťastně zamilovala. Zdál se přesně takový. Okouzlující, vtipný, sebevědomý a v mých očích bezchybný. Takový, pro kterého bych nikdy nebyla dost dobrá.
Problém je v tom, že z něj sebevědomí přímo srší, ale ze mě už tak moc ne..

11 Alma Alma | Web | 10. června 2014 v 20:22 | Reagovat

Vyjádřila jsi to trochu jiným směrem, než bych to udělala já, ale mám na to v podstatě stejný názor.
Sebevědomí může být i celkem odpuzující věc i přesto, že po ní mnoho lidí touží. Podle mě je to odvaha zůstat sám sebou a nestydět se za to.
Není to být nejdokonalejší a věřit si úplně ve všem. O takového člověka bych asi ani nestála... i přesto, že se do takových typů stále zamilovávám. Sakra, něco je špatně :D

12 Cleo Cleo | Web | 22. června 2014 v 13:48 | Reagovat

Sebevědomí podle mě nepotlačuje lidskost. To arogance.

13 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 13. července 2016 v 22:28 | Reagovat

Super článek, vlastně to cos napsal je definice zdravého sebevědomí. Pěkně vystiženo.

14 Vojtěch Vojtěch | E-mail | Web | 15. července 2016 v 23:53 | Reagovat

[13]: A o dva roky později se jím sám nedokážu řídit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.