...je asi opravdu tak důležitá věc, jak často ze všech stran slýcháváme. Je potřeba ho mít. Pokud jste také introvertní, nenápadný a podceňující se typ člověka, může vám velmi výrazně pomoct. Ale podle mě je ještě důležitější mít sebevědomí pod kontrolou.
Nerozumím lidem, kteří ke všem výzvám a překážkám přistupují naprosto sebevědomě, jako by vyloženě vylučovali možnost, že mohou také neuspět. Člověk si tím vlastně lže. Pravé sebevědomí spočívá v tom, že se perfektně znáte. Víte přesně, co si můžete dovolit, co od sebe můžete čekat, v čem vynikáte a v čem jste nemožní; a nevěřím že jsou lidi, co dokáží všechno. Hodně lidí tak vystupuje, a ti nejcharismatičtější vás dokážou přesvědčit, že jsou opravdu dokonalí... Ale podle mě je to obelhávání sebe i druhých.
Ano, znám i lidi, kteří mají k "dokonalosti" (což je mimochodem v tomhle případě velice vágní pojem) řekněme "blíž než ti druzí" - zní to hrozně a není to pravda, protože dokonalí jsme všichni, ale jistě rozumíte, z jakého hlediska to beru.
Věřím, že už jste někoho takového potkali. Je okouzlující. Je krásný. Vždy ve všem uspěje, a když ne, zkusí to podruhé s třikrát větším nasazením, a bude to zkoušet tak dlouho, dokud to opravdu nevyjde. Nikdy se mu nestane trapas. S nikým nemá problém. Je optimista a nikdy se ničeho nebojí. A k tomu všemu je vždy za každou cenu skromný, tak moc, až se smysl skromnosti ztratí. Je těžké se do takového člověka nezamilovat nebo k němu nevzhlížet. Ale z vlastní zkušenosti vím, že když jej blíže poznáte, zjistíte, že všemi těmito supervlastnostmi vlastně zakrývá to, čím opravdu je.
Je obtížné být s takovýmhle člověkem ve vztahu, zvlášť když vy sami k němu v tomhle směru máte daleko. Můžete mít pocit, že vás vlastně vůbec na nic nepotřebuje. Protože mu nemáte s čím pomoct, všechno zvládne sám. Nikdy se vám nesvěří se svými problémy, protože (zdánlivě) žádné nemá. Když se s vámi baví, máte pocit, že jste pro něj přecejen snad i důležití, ale pak zjistíte, že se úplně stejně chová ke všem ostatním kolem vás. Celkem smutné.
Tak. :D Zkusím tedy zkráceně vyjádřit, co jsem se snažil naznačit: Je důležité být sebevědomý, ale ne na úkor lidskosti. Chybovat je lidské, potřebovat ostatní lidi je lidské, požádat o pomoc je lidské... ztrapnit se je lidské. Sebevědomí je krásná věc, ale buďme především lidští.
Mousie | 
Gally | 
Tak to je velmi velmi pěkný článek. Já nemám skoro žádné sebevědomí.