Sebevědomí
24. května 2014 v 18:02 | VojtěchKomentáře
Myslím, že tvá úvaha má opravdu smysl a myšlenku. Zrovna já postrádám takovou nějakou dávku sebevědomí, a docela mě to mrzí, ale myslím si, že vždycky je nějaká šance jak jej pomalu získat. Nevzpomínám si, kdy jsem potkala takového člověka s tím sebevědomím, co píšeš, napadá mě spíš to sebestředné a "perfektní", jestli chápeš, co tím myslím. Jo, ale vzhlížet k někomu, to se mi celkem daří, a to mě dovádí k tomu, že i takové vzhlížení může dodat nějakou tu dávku sebevědomí, když má člověk chuť se třeba vyrovnat či napodobit danou osobu. Být někým lepším.
Nikdo není dokonalý .. a jediný kdo se k tomu může blížit je nás vyvolený (přítel/přítelkyně) .. dle mého názoru .. vím, že moje sebevědomí je nízké a kritika sama k sobě dosti vysoká .. bohužel .. ale je to něco co mě nutí se zlepšova .. jak jsi psal, že každý známe někoho "skoro dokonalého" - kdo nikdy neudělá trapas atd .. neznám ani jednoho takového člověka. Přemýšlela jsem nad tím dlouho a nenapadá mě apsolutně nikdo :) Jinak pěkná úvaha ;)
nejlepší jsou ti, co jsou sečtělí, vzdělaní a mají větší přehled než ostatní, ale stejně zůstavají skromní. nemůžu říct, že bych s tebou ve všem souhlasila - zejména v tom popisu člověka, u kterého je těžké s ním chodit. není to tak u každého, nemá smysl zobecňovat poznatek o jednom člověku.
Mám jedného spolužiaka, ktorý si o sebe doslova myslí že je dokonalý. Poznám ďaľšieho ktorý si to isté myslí o sebe a o svojej priateľke, dokonca si hovorí "boh" :D Mňa to tak neskutočne vie iritovať a hnevať až je to choré, ale to som čistá ja. Viem že to je všetko myslené zo srandy (z ich strany) ale ja by som sa kvôli tomu vedela s nimi aj pohádať :D
Máš úžasný blog. Moc se mi líbí tvé psaní a tvůj pohled na okolní svět. Já nemám skoro žádné sebevědomí. Může za to základní škola. Mí úžasní spolužáci se mi smáli, nadávali a ponižovali. Jen proto, že jsem nebyla jako oni. Nechodila v partách, četla knížky, nemalovala jsem se a bylo mi jedno, jak vypadám. Jsem na gymnáziu a snažím se zapomenout...
Já si myslím, že každý člověk by měl mít nějaké sebevědomí a měl by zvolit zlatou střední cestu. Ne být přehnaně sebevědomý a naopak mi přijde jako zbytečnost si nevěřit vůbec.
Líbí se mi moc ta věta, kde píšeš, že je důležité být sebevědomý, ale ne na úkor lidskosti. To je opravdu tak výstižné! :-)
Já měla vždy se sebevědomím problémy. Když jsem byla malá, snižovalo mi ho okolí, a tak jsem nasadila poker face a (prý) jsem se ke každému chovala odmítavě, protože mi to působilo radost a zacelovalo mi to poškozenou "dušičku". Takže i to je možný následek příliš nízkého sebevědomí.
Přesně, jak píšeš - sebevědomí je určitě hlavně o tom, znát sama sebe a svoje silné, ale naopak i slabé stránky. Opět naprosto výstižný článek, děkuji za něj! :-)
[6]: I já jsem to tak měla. Nejsi sama. :-)
Možná, že tohle slovo je tak mocné, že má osoba si ho nezaslouží a proto ho uložila někam pryč.
Ztratilo se, jenom holá lidskost mi snad ještě zůstala. Ano, ta věčně pošramocená, kterou se každý z nás bojí ukázat.
Při čtvrtém odstavci jsem si vzpomněla na jistou osobu, do které jsem se nešťastně zamilovala. Zdál se přesně takový. Okouzlující, vtipný, sebevědomý a v mých očích bezchybný. Takový, pro kterého bych nikdy nebyla dost dobrá.
Problém je v tom, že z něj sebevědomí přímo srší, ale ze mě už tak moc ne..
Vyjádřila jsi to trochu jiným směrem, než bych to udělala já, ale mám na to v podstatě stejný názor.
Sebevědomí může být i celkem odpuzující věc i přesto, že po ní mnoho lidí touží. Podle mě je to odvaha zůstat sám sebou a nestydět se za to.
Není to být nejdokonalejší a věřit si úplně ve všem. O takového člověka bych asi ani nestála... i přesto, že se do takových typů stále zamilovávám. Sakra, něco je špatně :D
Sebevědomí podle mě nepotlačuje lidskost. To arogance.
Super článek, vlastně to cos napsal je definice zdravého sebevědomí. Pěkně vystiženo.
Tak to je velmi velmi pěkný článek. Já nemám skoro žádné sebevědomí.