Je fajn mít blog (pozor, nudný článek)

11. listopadu 2014 v 22:19 | Vojtěch
Často prostě nemám potřebu sem psát, protože... Prostě nemám? Věřím, že kdybych si stanovil, jak často sem psát, vždy by bylo o čem, protože by muselo být. Ale to by nebylo upřímné... Musel bych se nutit psát zajímavě a vařit z vody. Na druhou stranu bych možná měl aspoň pár pravidelných čtenářů; s mým momentálním tempem je to po každém článku jakobych začal s novým blogem.

Každopádně píšu proto, že jsem si prostě dnes vzpomněl... a jak to tak sleduju, asi to funguje tak, že sem píšu, kdykoliv je tlak okolního světa na mě tak velký, že to potřebuju někde ventilovat. Což nezní zrovna milé, ale asi je to tak.

Například teď mám poslední dva měsíce pocit, že nehotová práce přede mnou je nekonečná a že mé snažení nemá žádné výsledky. Udělám nějakou povinnost, a místo toho, abych z toho aspoň něco měl, okamžitě je co dělat dál. Nikdy není vše hotovo, nikdy nemůžu jít spát s klidem a pocitem, že mám vše hotové. Navíc ve škole se tento rok snažím snad nejvíc za celých pět let studia, a známky mám pořád stejné, jakobych nedělal nic. Lidi jako já mají pravděpodobně neúspěch ve škole prostě daný. Nevím, jestli bych nebyl šťastnější, kdybych na ni prostě zase kašlal, jako jsem to dělal doteď - vzhledem k tomu, že by se to na známkách snad skoro neprojevilo, budu o tom uvažovat.

Stejně mi to celé přijde postavené na hlavu. To jediné, o čem vím jistě, že mi škola přinese, je schopnost se právě s těmito stresovými situacemi vypořádat. Co do konkrétních předmětů mi přijde přínosná angličtina, čeština a biologie. Možná i ta němčina. A tím to končí. Už mi nikdo nenamluví, jak je důležité umět to ostatní, prostě tomu neuvěřím, dokud mi někdo nepodá dostatečný důkaz, argument, proč bych z těch předmětů nemohl mít špatné známky, když se chci živit hudbou.

Druhá věc je ovšem nepropadnout. :D Tady uznávám, že takhle daleko bych to nechat zajít neměl. Momentálně skoro propadám z matematiky (5, 5, nějaké malé jedničky) fyziky (5, nějaké malé jedničky) a dokonce i chemie (5, 5, 4). Jak se to vůbec může stát člověku, co se do těch předmětů vážně učil?

Odpověď je celkem jasná: Ten člověk k tomu totiž má vnitřní odpor, taky je dost líný, a proto i když se učí a dává pozor, vlastně se to nenaučí. Nedokáže dřít tak, aby si s jistotou známky zlepšil, protože to by ho vnitřně usmrtilo. Jo, a taky je celkem natvrdlej.

No nic, dost už toho pesimismu. Já to musel napsat. Zrovna teď bych měl dělat tuny úkolů, ale já zvolil tohle. To znamená, že mám Otevřený blog stále velmi rád! Nebudu už slibovat, že "zase začnu psát", to už ode mě zní jako vtip, ale teď, kolem vánoc, třeba bude víc témat k psaní. Uvidím.

Musím zase něco sdílet, abyste z článku případně něco měli. Poslouchám teď hodně kapelu, která jako jedna z velmi mála dělá hudbu plnou pozitvní životní energie a při tom mě opravdu baví :D Většinou poslouchám věci melancholické a zasněné, ale poslední dobou zažívám v hudbě pozitivní přerod.

Navíc album So Long, See You Tomorrow je pro mě nejlepší věc, co vyšla tento rok, naprosto ho miluju a dodává mi chuť žít.

Tenhle koncert:




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.