Jak dokončit něco pořádného?

20. února 2016 v 13:05 | Vojtěch
No, v prvé řadě si asi člověk musí stanovit opravdu jasný, konkrétní cíl.

Občas se cítím nanicovatě z toho, že sice mám talent, ale stále nemám píli k tomu ho naplno zužitkovat. Je to částečně tím, že nejsem zvyklý pracovat moc systematicky. Jako umělec jsem byl zvyklý jít za inspirací přirozeně, bez nějakého plánu, prostě jen dělat to, co zrovna cítím. Ale jestli chci hudbu brát opravdu vážně, jakože chci - je to věc, která má v mém životě zdaleka největší smysl, nic jiného tak nemiluju a v ničem jiném si tak nevěřím - musím se naučit vkládat do tvorby nějaký systém.

Jestli chci dopsat a nahrát album, musím se k tomu postavit jako k pracovnímu úkolu. Stanovit si jasné priority, systematicky si určit, jaké vyberu skladby, jakou použiju zvukovou paletu. Zní to nudně. Ale práce pak může být paradoxně zábavnější, když porušujete pravidla, která jste si sami stanovili (protože v tvorbě se stejně máloco dá říci dopředu). Rozhodně je lepší dát si pravidla a pak si je dovolit porušit z nějakého nově vzniklého důvodu, než nemít pravidla žádná.

Asi.

Na druhou stranu se to nevylučuje s celkovou ujetostí a mnohožánrovostí, kterou na albu plánuju. Hrozně se mi líbí myšlenka alba, ve kterém je tolik různých stylů, zvuků a prostě... věcí, že se v něm při poslechu skoro ztratíte. Musí být systematicky nesystematické. Organizovaný chaos. Chci něco barevného a odvážného. Chci si dovolit psát cokoliv mě napadne, cokoliv mě láká.

Přímo teď mám přibližně dvacet použitelných věcí, z toho jsou některé jen načaté, některé kompletně hotové, některé slabší a některé zase povedenější. Některé s několikaslokovým, barvitým textem, jiné s textem na pět řádků. Některé s elektronikou a paletou nástrojů, jiné jen klavír a hlas. Vše samozřejmě v angličtině, nejsem blázen. :D Ne, o to nejde, jen mě to prostě víc baví a angličtina mi přijde zpěvnější.

Miluju dobrý pop. Miluju poslední album Taylor Swift (je to guilty pleasure, ale nebojím se to přiznat). Miluju The 1975. Miluju CHVRCHES. Chytlo mě album Hurry Up, We're Dreaming od M83. Tame Impala. Líbí se mi, když je něco přímé, energické, ne moc složité na poslech, ale zároveň mnohovrstevnaté. Bon Iver, Bon Iver je moje nejoblíbenější album vůbec. Všechny tyhle věci mě ovlivnily, ale doufám, že se nakonec v tom mixu tolika různých vlivů neztratím já.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snow © Snow © | Web | 26. února 2016 v 13:53 | Reagovat

Ach, zase ta krásná kytička/mandala na konci článku :)
Ty píšeš/skládáš hudbu ? Jestli ano tak to by mě docela zajímalo něco z tvé tvorby :)
Jinak tady tohle téma "Jak dokončit něco pořádného" řeším takřka denně. Sama mám rozdělaných asi 5 pláten s malbami a nejsem pořád schopná je dokončit, o kresbách radši ani nemluvím :D Už roky mám rozepsanou povídku co už bych konečně strašně ráda dokončila a začala něco nového ale ono pořád nic. Inspirace se mi v posledních týdnech (měsících, rocích) vyhýbá doslova obloukem :D Ale tak pořád doufám že mě něco zase nakopne a budu tvořit jako šílená :)

2 Ariel Ariel | Web | 2. března 2016 v 19:54 | Reagovat

Nikdy sa nestratíš.

3 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 13. července 2016 v 22:24 | Reagovat

Ano, mít systém, pevně stanovený postup, to je asi jediné, co tě donutí dotáhnout věci do konce. A vůle. A schopnost vzdorovat lenosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.