Vlastní cestou

15. července 2016 v 7:00 | Vojtěch
Občas mám pocit, že žiju v jednom z těch filmů, kde je hlavní postava tak trochu jiná. A já jsem ta hlavní postava. V těchhle filmech jsou všechny postavy tak trochu jiné stejně. A je to celý trochu klišé.


Být upřímný u mě možná znamená být klišé.


Tak jako tak, nic s tím nenadělám. Ano, mám pocit že jsem jiný, a docela dost. Ta skutečnost samotná mě netrápí. Musím se jen vrátit do fáze, kdy mi bylo jedno, co si o tom myslí ostatní. Jinak se z toho dřív nebo později složím.


Pravděpodobně jsem přecitlivělý na názory ostatních lidí na mě.


Jsem vnitřně tak rozhozený, že se v cizím prostředí nedokážu chovat sebejistě, a v prostředích, kde jsem se už nějakou dobu pohyboval, mi nalezení jistoty trvá neobvykle dlouho.


Bude to tím, že jsem byl vždy neskutečně uzavřené dítě. Pak jsem se postupně záměrně snažil více otevírat. Prasknout svou bublinku a pochopit, co to ti lidé kolem vlastně dělají, a jací jsou.


Jenže lidé mě začali nejen znervózňovat, ale i zklamávat. O většině lidí jsem měl naivní růžové představy, které se začaly rozplývat, když jsem je poznal lépe - a to častěji jejich pozorováním z povzdálí, než mezi čtyřma očima. Nevěděl jsem, že se lidi tak přetvařují. Mám hodně slabostí, ale nikdy se nepřetvařuju. Proto jsem to nečekal ani od druhých.


Teď jsem ve fázi, kdy se vracím dovnitř. Ztratil jsem totiž všechen vnitřní klid a jistotu, a potřebuju zacelit rány a zpevnit zdi.


Víc věřit svým instinktům. Nekrmit komplexy. Přijmout svou vlastní původní osobnost, ne tu překroucenou verzi. Uvědomit si, že všechno je subjektivní a že mám svou vlastní pravdu, vlastní cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 15. července 2016 v 21:12 | Reagovat

Nic ve zlém, ale trpíš sebelítostí. To je to místo, které potřebuje změnu.

2 Vojtěch Vojtěch | 15. července 2016 v 21:28 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, mám teď období, kdy se z toho ne a ne vymotat. Nevím kde to pramení, ale všechny moje “problémy“ vznikají jen proto, že se sám v sobě moc vrtám.

Proč se lituju? Proč se místo toho neraduju, jako jsem to měl vždy? Asi podléhám představě, že mě tohle vrtání někam posouvá.

Děkuju za zpětnou vazbu, to mi moc pomáhá. Asi nezbývá říct nic jiného, než že s tím zkusím přestat :)

3 Vojtěch Vojtěch | 15. července 2016 v 21:30 | Reagovat

[2]: Sice zatím nevím jak, ale aspoň vím s čím.

4 Terry Terry | E-mail | Web | 15. července 2016 v 22:36 | Reagovat

Ty aspoň problém řešíš a uvědomuješ si ho.Už to je úspěch :-)

5 Vojtěch Vojtěch | E-mail | Web | 15. července 2016 v 23:46 | Reagovat

[4]: Jen si musím dávat pozor, abych při tom neběhal v kruzích. Aby to nebylo kontraproduktivní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.